Unie pohřebních služeb

Stanovisko Unie pohřebních služeb z.s. k návrhu změny zákona o regulaci reklamy na pohřebnictví u areálů nemocnic a domovů pro seniory

Vážený pane ministře,

 

k Vašemu dopisu ze dne 26. března 2018 č.j. 12800/18, kterým jste mne požádal o stanovisko k  návrhu poslanců Jana Čižinského, Pavla Bělobrádka, Mariana Jurečky, Marka Výborného, Víta Kaňkovského, Jana Bartoška, Stanislava Juránka, Pavly Golasowské a Jiřího Miholy na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 128), sděluji, že doporučuji vládě přijmout k uvedenému návrhu negativní stanovisko.

Ačkoliv lze pochopit snahu předkladatelů o zdůraznění etického jednání v případě reklamy na provozování pohřební služby, provozování krematoria nebo na provádění balzamace a konzervace, jsme toho názoru, že předloženým návrhem daného výsledku nelze prakticky dosáhnout.

Za stávající právní úpravy je šíření reklamy na výše uvedené služby zakázáno v areálu zdravotnického zařízení a zařízení sociálních služeb. Již nyní může být problematické přesně určit, kde jsou hranice takového areálu. V některých případech patrně nebude vůbec možné určit místo, kde je vchod do takového areálu a navrhované doplnění by tedy bylo neaplikovatelné. Dále je zřejmě problematické vztahovat daný zákaz šíření dané reklamy „na přístupových cestách“, neboť reklama by pak zřejmě mohla být šířena podle možného výkladu např. na trávníku podél přístupové cesty, a to v souladu s navrhovanou právní úpravou.

Návrh je odůvodněn velice vágně, a to tak, že „pohřebnictví je specifickým druhem podnikatelské činnosti. Reklamu na činnosti v pohřebnictví je třeba regulovat s přihlédnutím ke specifikům této činnosti a měla by být omezena s ohledem na zachování etických zásad a piety.“. Toto odůvodnění vychází pravděpodobně z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 40/2006-71, ze dne 6. října 2006, ve kterém je konstatováno, že se jedná o velmi citlivou oblast, nesrovnatelnou s běžnou podnikatelskou činností v jiných oborech. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „důležitý veřejný zájem na zachování etických pravidel při nabízení a poskytování služeb v oboru pohřebnictví dovoluje zákonodárci příslušným právním předpisem omezit, resp. vymezit způsoby prezentace těchto služeb tak, aby nebyly v rozporu s dobrými mravy.“. Novela zákona o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, provedená zákonem č. 202/2015 Sb., však výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu překonala.

Je třeba uvést, že návrh směřuje k tomu, aby se dosavadní regulace reklamy na provozování pohřební služby, na provozování krematoria nebo na provádění balzamace a konzervace, podstatně rozšířila. Zdravotnickým zařízením se podle zákona o zdravotních službách rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb (tzn. nejen areály nemocnic, ale též ordinace praktických lékařů, stomatologů, dermatologů atp., tedy přinejmenším ve větších městech stovky takových zařízení). Zařízeními sociálních služeb se pak podle zákona o sociálních službách rozumí na 20 vyjmenovaných zařízení (včetně azylových domů, domů na půl cesty, nocleháren atd.), kterých je opět ve větších městech velké množství.

Z výše naznačeného je tedy zřejmé, že praktické zacílení návrhu by bylo ve skutečnosti mnohem širší, než předkladatelé patrně předpokládali. Vyjdeme-li z praxe, tak např. hl. m. Praha je protkáno natolik hustou sítí zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, že je fakticky nemožné omezit reklamu na pohřební služby v rozsahu 500 metrů od hranice jejich areálu, resp. znamenalo by to de facto zákaz jakékoliv reklamy v oblasti pohřebnictví v relevantním intravilánu obcí.

Souhlasíme s předkladatelem, že zásadně vyloučena by měla být z navrhovaného ochranného pásma velkoplošná komerční reklama. Smyslem regulace reklamy na pohřebnictví u areálů nemocnic a domovů pro seniory by mělo být zabránit nepřiměřené expozici citlivého prostředí zejména stavbami pro reklamu a reklamními zařízeními a nastavit jejich základní standard, aniž by ale byla omezena rozumná míra informační náplně veřejného prostoru. Rozsah zmocnění vyplývající ze stavebního zákona umožňuje stavebním předpisům regulovat „stavby pro reklamu“ a „reklamní a informační zařízení“ (§ 2 odst. 3, resp. § 3 odst. 2 stavebního zákona).

Jsme toho názoru, že smyslem regulace by mělo být omezení neetických principů v  podnikání v oblasti pohřebnictví, čemuž ale návrh evidentně nemůže přispět. Jinou otázkou je etické hledisko samotného reklamního sdělení. V současné době je toto však dle našeho názoru dostatečně zajištěno. Podle aktuálně platného § 2 odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb. nesmí být reklama v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu. V případě nesplnění požadovaných parametrů reklamy je možné podat podnět k orgánu dozoru podle § 7 citovaného zákona.

V oblasti regulace reklamy vykonávají působnost krajské živnostenské úřady. Doporučit lze proto vládě vzít v potaz zejména stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu.

Návrh má také řadu legislativně technických nedostatků.

Unie pohřebních služeb